Lokalita - Dobříšsko

Dobříš - www.mestodobris.cz - malebné město s osmi tisíci obyvateli ležící 40 km jihozápadně od Prahy, je díky své poloze uprostřed pohoří Hřebeny, Brdy a Kozí hory vyhledávaným místem zimní i letní rekreace. Lesnatá krajina s četnými rybníky nabízí množství turistických tras pro pěší turisty, cyklisty i lyžaře.

První písemná zmínka o Dobříši jako o královském dvorci, na kterém pobýval král Václav I., pochází z roku 1252.

Již v raném středověku byla Dobříš význačnou osadou především proto, že jí procházela důležitá obchodní cesta tzv. Zlatá stezka vedoucí z Prahy do Pasova. Za vlády krále Jana Lucemburského zde byl postaven lovecký hrádek Vargač a v jeho okolí se postupně rozrostlo městečko.

V 15. století v důsledku husitských válek městečko zpustlo a na jeho místě (přibližně v místech dnešního Mírového náměstí) později vznikla nová vesnice. V roce 1569 byla Dobříš povýšena na trhové městečko a od císaře Rudolfa II (1589). získala svůj znak. Roku 1630 byla Dobříš prodána Filipu z Mansfeldu a v majetku jeho rodu (od roku 1780 Colloredo-Mansfeld) zůstala až do zrušení feudální správy. V místech dnešního zámku dal Filip z Mansfeldu původně postavit tvrz, která v roce 1720 vyhořela. Ve čtyřicátých letech 18. století bylo podle plánů francouzského architekta J. Roberta de Cotte postaveno nové sídlo v pozdně barokním slohu. Sochařská výzdoba zámku a zámecké terasovité zahrady pochází převážně z dílny I. F. Platzera. Zahrada je opticky zakončena oranžérií, na níž navazuje rozsáhlý anglický park. Od roku 1945 sloužil zámek jako Domov spisovatelů. V těsném sousedství zámku byl na místě někdejší loretánské kaple v roce 1797 postaven kostel Nejsvětější Trojice, který byl později r. 1907 přestavěn v pozdně barokním stylu do nynější podoby. Poblíž rybníka Koryto byl kolem roku 1500 vystavěn kostel Svatého Kříže tzv. "kostelíček" za doby působení královského hejtmana Oldřicha Doudlebského z Doudleb.

V 19. století se začíná značně rozvíjet rukavičkářský průmysl, který je typický pro město Dobříš dodnes. O jeho vznik a rozvoj se zasloužila převážně židovská diaspora v Dobříši. Židovské obyvatelstvo se zde usadilo koncem 16. století. Z tohoto období také pochází první náhrobky na židovském hřbitově na severním okraji města.

Pracovní příležitost se chudším občanům nabízela v místních malých závodech (pivovar, lihovar, pila), v lesním hospodářství, statku a v železárnách ve Staré Huti. Velkým přínosem pro celou oblast bylo vybudování železnice z Prahy do Dobříše v r. 1897.

Po první světové válce byla provedena pozemková reforma a část půdy byla rozdělena mezi chudší rolníky. Byly zavedeny autobusové linky do Prahy a Příbrami. Na západním okraji města bylo postaveno plicní sanatorium (1937), nyní Masarykovo sanatorium.

Během okupace za II. světové války ve městě a jeho okolí vyvíjely odbojovou činnost mnohé partyzánské skupiny.

V poválečném období po znárodňování vznikly v Dobříši Rukavičkářské závody, strojírenský závod Caloria - později Kovosvit, BIOS, Státní statek, Lesní závod Dobříš a další menší podniky. Po novém administrativním dělení byla Dobříš sídlem okresu do roku 1960. Nyní administrativně patří do okresu Příbram.

Město a jeho nejbližší okolí se stále častěji stává místem rekreace a klidového pobytu pro obyvatele Prahy.

Výrazně se také rozrostla výstavba nových rodinných domů s novými, mladími rezidenty, především z Prahy a okolí.

Rekultivují se také přilehlé chatové osady, využívána jsou i rekreační střediska u blízké přehradní nádrže Slapy. V poslední době jsou mnohem četnější návštěvy turistů ze zahraničí, především z Nizozemí a Německa.

Současná společenská a ekonomická situace umožňuje, aby se ve městě dále rozvíjel obchod a služby sloužící nejen obyvatelům Dobříše, ale také rekreantům a návštěvníkům.